První zmínka je z roku 1294, kdy ji držel Oldřich z Hradce (CDM V., č. 11). V této době zde již pravděpodobně byla fara. Po polovině 14. století panství patřilo pánům z Meziříčí. Roku 1365 Jan z Meziřící postoupil zboží Markétě z Vildenberka. K rokům 1382 a 1395 je kostel Povýšení sv. Kříže uváděn jako farní, přičemž roku 1396 inkorporoval faru papež Bonifác IX benediktinskému klášteru ve Vilémově. V roce 1396 je doložen Bruno, rektor, čili stálý vikář farního kostela ve Valči v olomoucké diecézi.
Jako odúmrť Valeč připadla markraběti Joštovi, který ji roku 1406 daroval Janu Hovorkovi z Hartvíkovic. Po jeho zavraždění roku 1409 statky obdržel Hynek z Pacova. Po jeho smrti 1411 uplatnil opět markrabě odúmrtní právo a postoupil panství Mikulášovi z Mochova.
Za husitských válek v tvrzi ve Valči údajně působila kališnická posádka. Roku 1437 Jan z Mochova, Mikulášův syn, zapsal tvrz a ves bratřím Ješkovi, Mikulášovi a Vaňkovi z Náramče. V roce 1447 patřila Valeč krátce Benešovi z Vlašimi, který ji ještě téhož roku prodal Hanuši z Rájce a Mírova. Jeho synové Zikmund a Markvart roku 1480 statek zapsali Janu Bočkovi z Kunštátu a na Buchlově, který zapsal zboží své manželce Kunce z Perštejna. Tvrz spolu se vsí byla „zhořelá“ (důsledek česko-uherských válek). Jan Zajímač z Kunštátu postoupil roku 1520 Valeč Vilémovi z Perštejna. Roku 1531 zapsal Jan z Pernštejna Valeč Smilovi Osovskému z Doubravice, který do roku 1534 postavil nové sídlo (viz portál v patře). V letech 1547 až 1558 na tvrzi sídlil jeho syn Burian. Na vylepšení tvrze měl zájem jen do roku 1556, kdy koupil Třebíč, kam se přesunul. Burian postoupil valečské panství Jiřímu Čelovi z Čechovic, jehož manželkou byla Johanka z Ludanic.
V roce 1567 se na Valči usadil Bartoloměj Vanecký z Jemničky a pak jeho synovec Václav (†1616). Vilému Vaneckému byl statek s tvrzí konfisován a připadl hrabatům z Náchoda (1630). Leopold Ferdinand hrabě z Náchoda postoupil panství Karlu Bohobudovi Zahrádeckému ze Zahrádek. Následovalo období střídání majitelů panství. Arnošt Oldřich ze Zahrádek roku 1668 přenechal Valeč Mikulášovi Grisslovi z Grisslau. 1677 byl majitelem rytmistr František Kryštof Schneider , svobodný pán von Schneidenau, 1685 Leopold arnošt Odkolek z Oujezdce, 1713 Jan Antonín Pacht z Rájova, 1715 Karel svobodný pán Forgatch. Rodině Forgatschů panství patřilo do roku 1778, kdy panství přešlo na Joachima Hessa. Albert baron Hiller Hess, c.k. guberniální rada prodal Valeč Jiřímu baronu Sinovi, v roce 1876 dědila statky jeho vnučka Ifigenie, provdaná za francouzského vévodu de Castries.
Fara valečská byla od příchodu Osovských z Doubravice evangelická, za války třicetileté zanikla (v roce 1628 se vystěhoval poslední zde působící bratrský kněz), obnovena byla až roku 1657 za hrabat z Náchoda (Dvorský, 1916, 311-324; Hosák 2004, 136; Jokeš 2011, 100; Plaček 2001, 666-668).
Stavebně historický pohled
Kostel Povýšení svatého Kříže je orientovaná stavba s obdélnou lodí, k níž je přisazen mírně odsazený, pětiboce ukončený presbytář, opatřený pěti opěrnými pilíři. K západnímu průčelí přiléhá mohutná hranolová věž vrcholící štíhlým, zděným, osmibokým jehlanem. Při severní straně presbytáře je obdélná sakristie. Ke věži je přizděna odstupněná předsíň, kryjící západní (dnes jediný) vstup do kostela vedoucí podvěžím.
Presbytář je zaklenut jedním polem křížové a šestipaprsčité klenby s klínovými žebry. Žebra vybíhají z jehlancových konzol, protínají se v terčových svornících. V jižní epištolní stěně presbytáře je osazeno trojdílné sedile s okosenými hranami, lomené obloučky tvoří otevřené trojlisty s horním zaostřeným lalokem. Do lodi se otvírá tupě lomený, prostě okosený vítězný oblouk ukončený při podlaze mírně okoseným soklíkem.
Loď byla primárně plochostropá. Po požáru na sklonku 17. století byla zaklenuta. Původní okna byla nahrazena novými v rámci barokizace kostela.
Pod presbytářem je krypta, o níž je první zmínka v Paprockého Zrcadle markrabství moravského z roku 1593, kde se uvádí, že v kostele se nachází náhrobní kameny pánů Doubravice, na nichž jsou ještě čitelné texty. Jednalo se o náhrobek Jana Osovského z Doubravice (†1539), Anny Osovské z Doubravice (†1537) a Jaroslava Osovského z Doubravice a na Říčanech (†1555).
Kostel měl být v této době „docela opuštěný“. Věž vyhořela vletech 1678 a 1690. K roku 1729 byla opravován na náklady baronkou Josefou Forgatsch. Obraz ukřižovaného Krista pochází z roku 1785 a věnoval ho pán Joachim Hess.
Na věži byly 3 velké zvony. Největší zvon je z roku 1743 (sv. Donát vážící 12 q), druhý je z roku 1717 (Panna Maria), třetí je pak z roku 1724 (sv. Jan Nepomucký), který je na věži dodnes. První dva zvony byly odebrány z věže k válečným účelům 9. 5. 1917 (Donát) a 21. 6. 1917 (Panna Marie). Po 1. světové válce byly zvony nově ulity a vyzvednuty opět 21. 10. 1923 na věž.
Podobný osud čekaly zvony i během 2. světové války. 30. 3. 1942 byly opět spuštěny a určeny k válečným účelům.
Zvony byly navráceny na věž až po 29 letech, 19. 9. 1971, na závěr rozsáhlé rekonstrukce kostela. Klenba lodi hrozila propadnutím. Oprava začala v roce 1965 injektováním zdiva a stažením ocelovými táhly. Oprava fasády byla provedena v roce 1970. Během této opravy byly vykáceny i lípy kolem kostela, které byly vysázeny v roce 1930 v rámci oslav 80. narozenin prezidenta Masaryka. (Tyto lípy jsou také kolem cesty k faře.)
Další oprava nátěru, vybudování odvlhčovacích kanálků, proběhla v letech 1980 až 1981. V roce 1993 byla provedena úprava presbytáře odstranění hlavního oltáře, výměna oken a také výmalba kostela. V roce 1995 byla provedena generální oprava varhan.
V roce 1996 byl odlit a osazen poslední ze zvonů, který byl odebrán za 1. světové války – sv. Donát. Má váhu 823 Kg. Po 79 letech jsou tedy zvony opět kompletní a přejme si, aby je už nikdo k žádnému jinému účelu nepotřeboval.
Rozsáhlá oprava fasády kostela přišla opět v roce 2004.
Poslední stavební úpravy byly v roce 2011, kdy bylo provedeno odvlhčení vnitřku kostela, provedeny sanační omítky, udělány nové podlahy s podlahovým vytápěním a plynová přípojka. Proběhla i celková výmalba. Během oprav byly objeveny původní omítky ze 14. století.
Připravil Viktor Pavlíček, čerpáno z restaurátorské zprávy vypracované Davidem Mertou, Archaia Brno, kroniky psané Janem Pavlíčkem a kronikou farnosti vedenou P. Aloisem Zouharem.
