Z historie farnosti

1. Stručná historie kostela sv. Jana Křtitele v Lipníku

Kostel je nejvýznamnější kulturní dominantou obce a je také zajímavý z hlediska architektonického vývoje.  Nejstarší zmínka pochází z desátého století – tehdy si lidé žijící v tvrzích Proklaty /Poklaty/, Lhota, Potvrzník a Hostašov založili na místě dnešního kostela dřevěnou kapli. Staré pověsti vyprávějí, že místo, kde se kaple nacházela, bylo obklopeno lipami. Ty byly později vymýceny a v blízkosti kaple si lidé stavěli první dřevěná obydlí.

Původní dřevěná kaple byla však kolem r. 1150 zničena požárem a právě tehdy se započalo se stavbou kostela zděného. Kostel sv, Jana Křtitele – jednolodní stavba s původním románským jádrem, tj. lodí a věží z doby před rokem 1238.  Při opravách v  r. 1973 byl na severní straně lodi objeven jednoduchý románský žulový portál. Presbytář spadá již do období gotického (přibližně po roce 1350), kdy bylo zbořeno původní kněžiště a přistaven nový presbytář se sakristií.. Presbytář má polygonální závěr. Původně se za hlavním oltářem nacházelo pět vysokých gotických oken, která však byla v roce 1772 zazděna. Dvě krajní byla později znovu obnovena (1835 – ale už v jiném tvaru a velikosti), tři z nich byla až v r. 1973  z vnější strany odhalena a vestavěna jako okna slepá. V roce 1835 byla při úpravách prolomena také nová okna v chrámové lodi. Osa kostela je nepatrně lomená, což je u stavby sakrální často spojováno s gotickou symbolikou – nakloněná hlava Kristova.

Věž kostela byla postupem času také upravována, protože její horní část pochází z doby pozdější. Svými architektonickými prvky připomíná vliv baroka (ostění kolem oken ve zvonovém patře, kde jsou nápadně zdůrazněné klenáky). V 2. pol. 17. století byl prolomen do kostela nový vchod a to pod věží, které bylo zaklenuto a starý vchod do kostela byl zazděn. Zachoval se z něho pouze žulový portál na severní straně chrámové lodi – viz výše.

Kolem kostela kdysi býval hřbitov. Poslední písemná zmínka vztahující se ke hřbitovu je z  r. 1804. V obecní kronice, která je psána od roku 1925 je hned v úvodu uvedeno:“ Původní hřbitov rozkládal se kolem kostela ve vesnici. Když pak bylo nutno jej rozšířiti, sbíhají se polní cesty od Ostašova a Ratibořic“. V roce 1897 bylo vystavěno obydlí pro noční stráž kostelní (malý domek u hlavní brány). Obvodní zeď kostela je původní a byla opravena v r. 1973.

Výrazné opravy kostela proběhly kolem roku 1853 (čerpáno z dosažených písemných pramenů). V roce 1877 byl v gotickém presbytáři umístěn nový hlavní oltář (rovněž ve slohu gotickém). Na oltáři jsou umístěny tři sochy – uprostřed ve výklenku je socha sv. Jana Křtitele (tomu je kostel zasvěcen) a po jeho stranách jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje. V tomto období byl také pravděpodobně v kostele umístěn i boční oltář zasvěcený Panně Marii, křtitelnice a kazatelna. Křížová cesta samozřejmě v kostele také byla, ale jak je uvedeno ve farní kronice, byla celá „rozpukaná“, a proto byla v roce 1931 zakoupena ta současná. V roce 1901 byly také zakoupeny a posvěceny dvě sochy – Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Panny Marie (obě jsou podnes umístěny vedle hlavního oltáře).

A nyní několik slov ke zvonům. Původně byly na věži zvony tři – umíráček a dva zvony velké. Větší, 5 q těžký, byl lit za panování Marie Terezie (1740 – 1780) a druhý, 2 q těžký, byl z roku 1677. Jeden z těchto zvonů někdy kolem roku 1910 pukl, a proto byl 2. března 1913 na čtvrtou neděli postní posvěcen zvon nový s názvem sv. Jan Křtitel. Zhotoven byl firmou „Adolf Hiller, vdova a syn“ v Brně v ceně 1.245 korun. Zvon nesl nápis: „Hlásej slovo Boží a zvi duše ke spáse“. V kronice však není uvedeno, jakou měl hmotnost.

Oba zvony však na věži dlouho nevydržely – během první světové války byly proti všem protestům zabaveny. Zůstal jen umíráček a ten byl později zabaven také.

Až do roku 1924 byla farnost bez zvonů. V tomto roce bylo získáno formou darů od věřících dostatek finančních prostředků a firma Hiller v Brně ulila dva velké zvony o váze 140 kg a 70 kg a dále umíráček. Zvony se jmenovaly: Nejsvětější Panna Maria s nápisem „Mé srdce k Bohu se modlí za umírajícího a hlas můj k modlitbě volá i Tebe“ a sv. Cyril a Metoděj s nápisem „Sv. Cyrile a Metoději, orodujte za nás!“.

Ani tyto zvony však nezůstaly na věži do dnešních dnů. 5. dubna 1942 před velikonočními svátky byly oba zvony opět zabaveny a odvezeny do Hrotovic.

Nového zvonu, avšak už jen jednoho, se dočkala farnost až v roce 1976. Jeho slavnostní svěcení proběhlo 13. července 1976. Zvon o váze 340 kg byl ulit v Brodku u Přerova mistrem zvonařem Laetitia Dytrychová a nese tento nápis: „Od Boha hlas mám – modlit se vždy třeba vám – jít se klanět Bohu v chrámu – Marii ctít vyzývám.“ Tento zvon nám vyzvání dodnes, v roce 1981 bylo instalováno zařízení na elektrické zvonění.

Ke každému kostelu neodmyslitelně patří i varhany. První písemná zmínka o nich je ve farní kronice u roku 1894 (dřívější kronika není k dispozici), kde je zapsáno, že varhany byly opraveny nákladem 80 zlatých. Drobné opravy u nich byly prováděny i v následných letech, od roku 1954 je měch varhan poháněn elektrickou energií. Generální oprava varhan proběhla až v roce 1976 a při opravných pracech byl vespod varhan objeven nápis: „Benedikt Latzl, Orgelbauer Znaim Anno 1863“ – pravděpodobný rok výroby varhan. Další jejich oprava proběhla v roce 1998.

Významnou dominantou kostela je také 6 barevných vitrážových oken. Na podzim roku 1950 byly zasazeny dvě okna v presbytáři – po levé straně je vyobrazena sv. Ludmila a po pravé straně sv. Václav. Další čtyři okna byla instalována až v říjnu roku 1957 s těmito motivy: X. boží přikázání a evangelium, kříž, Nejsvětější Trojice a Srdce Páně.

A ještě jedna zajímavost kostela. Po levé straně presbytáře je ve zdi vsazená náhrobní kamenná deska Šťastného Konáče z Hodiškova, na které je uveden tento zápis: „Léta Páně 1575 v sobotu po Božím vzkříšení usnul v Pánu urozený pan Šťastný Konáš z Hodiškova a v tomto chrámě odpočívá očekávajíc se všemi vyvolenými slavného vzkříšení“. Neví se přesně, zda byl tento muž v kostele opravdu pohřben. Podle ornamentů na náhrobku byl tento hodnostář pravděpodobně tiskařským mistrem.

Na jižní straně chrámové lodi jsou zvenčí umístěny sluneční hodiny, které jsou doposud v provozu. V žádné kronice není o jejich původu žádná písemná zmínka, rekonstrukce těchto slunečních hodin proběhla v roce 1973 (byly opraveny malby, rafie zůstala původní).

Při opravách v roce 1973 byly ve fasádě zachovány další staré památná prvky. Zvláště se jedná o žulový portál na severní straně lodi poblíž věže, dále o na jižní straně o velký kříž a textový obdélník se zřejmě votivním nápisem (bylo psány gotickým písmem, nyní už ovšem nečitelné).  Torzo gotického nápisu zůstalo rovněž zachování také nad žulovým portálem.

Samozřejmě během staletí procházel kostel mnoha menšími či většími opravami. Dle dosažených písemných pramenů proběhly významné opravy v těchto letech: 1853, 1902, 1912, 1930 –1931, 1950-1951(oprava střechy) a 1961. Pravděpodobně nevýznamnější a nejrozsáhlejší oprava kostela a jeho nejbližšího okolí proběhla v letech 1972 – 1973 (oprava fasády, střechy, odvodnění veškerých ploch kolem kostela atd.). O tyto opravy se především zasloužili farníci (ať už prací či finančními dary) a duchovní správce P. Václav Večeřa.

Větší vnitřní úpravy kostela proběhly v roce 1997. Byla oklepána omítka na severní straně chrámové lodi do výše cca 1,5m a zomítána sanační omítkou. Dále následovala celková výmalba kostela. V chrámové lodi byl znovu obnoven strop s malbami a oblouk s anděly a přírodními motivy; v presbytáři byly odstraněny z klenutého stropu hvězdičky, byl přemalován z modré barvy na bílou a byla obnovena gotická žebra. Stěny celého interiéru dostaly předcházející okrovou barvu. Při této příležitosti byly také natřeny, pozlaceny a mramorovány: hlavní oltář sv. Jana Křtitele, boční oltář Panny Marie (ten byl částečně zúžen) a varhany. Dále byla přesunuta celá křížová cesta do chrámové lodi a sochy Panny Marie a sv. Josefa posunuty k oblouku. Z kostela byla také odstraněna dřevěná kazatelna s nebesy (stála u oblouku u sakristie) a křtitelnice.

V roce 1998 byly z kostela odstraněny dvě lavice u sakristie a byl prodloužen stupínek až k sakristii. Do kostela byl instalován nový obětní stůl, který zhotovil p. Chytka z Petrůvek. Nový obětní stůl byl pozlacen a s ním i ambon (byl zhotoven z části kazatelny) a upravená křtitelnice, která se vrátila n a původní místo. Na podzim proběhla generální oprava varhan.

V březnu roku 1999 byla provedena celková oprava elektroinstalace zvonu na věži včetně kabelů a nového mechanismu zvonění. Zvon byl přesunut z prostřední části na stranu levou (k severu) a dostal nové srdce.

V roce 2001 bylo provedeno celkové ozvučení kostela (zesilovač, mikrofon se stojanem, bezdrátový mikrofon a šest reproduktorů) a v roce 2002 byla do kostela umístěna nová dubová dvoukabinková zpovědnice a dubové dveře do saskristie.

V roce 2008 proběhla generální oprava střechy kostela a věže. Na věži byly vyměněny jen latě v dolní části a přišroubována nová krytina. Na kostele však došlo z velké části k výměně celého krovu a zbývající krov a veškeré dřevo na půdě a věži bylo impregnováno proti dřevomorce. Následně byly dány nové latě, okapy, svody a položena nová krytina. Z důvodu plánované opravy fasády kostela byla již v tomto roce oklepána venkovní fasáda na kostele do výše 2 m.

V roce 2006 probíhala v obci celková rekonstrukce elektřiny a osvětlení. Při této příležitosti za podpory Obecního úřadu v Lipníku byl osvětlen dvěma reflektory i farní kostel. Jeden reflektor je nasměrován na věž (strana jižní a západní) a druhý svítí na chrámovou loď v místě slunečních hodin (opět strana jižní). V prosinci roku 2007 byly   instalovány nové dubové vstupní dveře do kostela.

I rok 2009 se nesl ve znamení velkých oprav. Na věži a kostele byl nainstalován nový hromosvodový systém a od června začala generální oprava fasády kostela. Do konce srpna byly dokončeny zednické práce a v září provedli malíři nátěr kostela fasádní barvou. Byla také zvenku natřena všechna okna. V tomto roce proběhla také oprava krovu a krytiny na sakristii. Při opravách krovu na kostele se propadl u varhan strop. Restaurátoři opravili poškozený stropní trám s prkny a provedli zednické práce s výmalbou ornamentů.

Poslední velké opravy proběhly v roce 2013, kdy se uskutečnila celková rekonstrukce topení a vnitřní omítky v chrámové lodi na jižní straně a pod kůrem. Byla natažena nová elektroinstalace a do lavic namontována topná tělesa.

V roce 2014 proběhla oprava ohradní zdi kolem kostela.

2. Farnost v historii

O farnosti je první zmínka z r. 1237, prvním písemně doloženým farářem, který v Lipníku na faře bydlel, byl r. 1238 jistý Walther.  Chrám nebyl vždy pod správou katolických kněží. Od r. 1547, po odchodu faráře Mikuláše, byla do r. 1620 lipnická fara evangelická. Jsou známa jména tří kněží: Adama Světelského, dříve faráře v Třebíči /r. 1558/, Matěje /r. 1560/ a Jana /r. 1566/. Po rekatolizaci spravovali farnost kněží z Myslibořic, avšak údajně bydleli až do r. 1704 na faře v Lipníku, neboť v nedalekých  Myslibořicích nebyla dosud farní budova. Farnost byla obnovena až r. 1785.

Z těchto pramenů vyplývá, že fara byla pravděpodobně vždy součástí kostela. Samozřejmě i ta prošla staletími mnohými úpravami, největší stavební úpravy proběhly pravděpodobně v roce 1939 (zrušení průjezdu a celkové rozšíření fary ke kostelu, zbourání některých dalších obvodových zdí, nová střecha, elektroinstalace atd.).

Velké opravy a úpravy na faře zahájil P. Václav Večeřa v 70. letech 20. století (nová okna, dveře, podlahy, odvlhčení fary, nová krytina, svody, vybudování koupelny a ústředního topení). Oprav se dočkaly i farní hospodářské budovy a zeď kolem farní zahrady.

Po úmrtí P. Večeře na faře ještě bydlel od roku 1987 P. Miloš Kabrda. Po něm se stal duchovním správcem farnosti salezián P. Pavel Krejčí, který po krátké době odchází bydlet na faru do Jaroměřic nad Rokytnou a do naší farnosti dojíždí – fara je od té doby až do současnosti bez kněze.

V roce 2002 bylo ve všech prostorách fary odstraněno staré ústřední topení a bylo zhotoveno nové plynové (radiátory, plynový kotel).

V roce 2003 a 2004 byla na faře a hospodářských budovách opravena střecha a provedeny různé zednické práce.

V roce 2005 byla opravena zeď mezi farou a kostelem a na farní zahradě byly pokáceny tři mohutné lípy (stáří cca 150 let). Celkově byla zahrada upravena a dána do nájmu. V následujících letech (2006, 2007 a 2008) byla opravena kamenná zídka kolem farní zahrady.

Seznam duchovních správců, kteří v naší farnosti působili od roku 1860 (písemně doložených a do roku 1990 bydleli na faře):

  • Jan Hehl 1860 – 1867
  • Emanuel Sedlák 1875 – 1885
  • Václav Češkuta 1885 – 1890
  • Martin Novák 1890 – 1891
  • Metoděj Šlechtický 1891 – 1910
  • Rudolf Šindelář 1910 – 1937
  • František Zábrša 1938 – 1941
  • Václav Čada 1941 – 1971
  • Václav Večeřa 1972 – 1987
  • Miloslav Kabrda 1987 – 1990
  • Pavel Krejčí 1990 – 1994 – fara Jaroměřice
  • Václav Hurník 1994 – 1999 – fara Jaroměřice
  • Petr Košák 1999 – 2002 – fara Jaroměřice
  • Pavel Krejcar 2002 – 2004 – fara Vladislav
  • Jiří Bradáč 2004 – 2015 – fara Vladislav
  • Pavel Bublan 2015 – 2016 – fara M. Krumlov
  • Jindřich Zdeněk Charouz 2016 – fara Vladislav
  • Michal Seknička od r. 2016 – fara Valeč

Kněží – rodáci z Lipníka:

Biskup ThDr. Josef Hlouch, Lipník č. 8, primice 11. 7. 1926, nar. 26. března 1902

  • vysvěcen byl v roce 1926 a v Lipníku měl i primici. Byl velice horlivý a uznávaný kněz, později se stal biskupem. Zemřel náhle na opakovaný srdeční infarkt v sobotu ráno v 6 hod. 10. června 1972 ve své rezidenci v Českých Budějovicích ve věku 70 let. Požíval veliké úcty a lásky kněží i věřících pro svou velikou dobrotu, apoštolskou horlivost a svátost života. Stal se všude známý ze spisů a publikací velikou hloubkou svých myšlenek. Pohřeb byl v pátek 16. června 1972 v Českých Budějovicích za obrovské účasti kléru, diecézanů a věřících
  • Sídelní biskup českobudějovický – Významný český církevní hodnostář ThDr. Josef Hlouch byl rodákem z vesničky Lipník u Třebíče, kde přišel na svět 26. března 1902. Po studiích byl ordinován 5. července 1926 a roku 1927 nastoupil jako náhrada a druhý kooperátor na faru ve vesničce Zátor. V září 1928 jej však již nalézáme v postavení cooperator expositus v Olomouci-Hodolanech.
    Spletité poměry ve farnosti mu daly zkušenosti, praxi a plně rozvinuly jeho umění pastorační. Tam také čerpal s jistou předvídavostí látku k úvahám o odpadu od církve a o návratu do ní, což zúročil v knížkách „Problém o odpadu od církve“ z roku 1937 a „Konverze a konvertité“ z roku 1940.
    Právě v Hodolanech se mu podařilo upozornit na sebe svými výsledky i pedagogický sbor Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci, který jej posléze povolal mezi sebe. Jako znalec lidské duše byl kolegy velmi ceněn a svým slovem dokázal upoutat široké spektrum věřících.
    Působil jako profesor pastorální theologie Theologické fakulty univerzity v Olomouci v letech 1938 až 1947. V letech 1947 až 1972 byl devátým českobudějovickým biskupem a jeho sekretářem byl bývalý arcibiskup pražský, primas český Miloslav, kardinál Vlk.
    Značnou část svého biskupského pontifikátu – osmnáct let – prožil Josef Hlouch v internaci; zprvu ve své rezidenci a pak na různých místech diecéze. Byla to největší protivenství a změny náboženských poměrů. Musel řešit úbytek věřících po odsunu a řadu dalších poválečných změn, včetně změny společenského uspořádání.
    Spolu s biskupským tajemníkem Miloslavem Vlkem se zúčastnili pohřbu kardinála Josefa Berana v Římě. Úřadu se znovu naplno ujal 9. června v roce 1968, ale i když se vrhl do práce s ohromným zapálením, kdy například důkladně opravil katedrální kostel sv. Mikuláše a upravil jej podle nových liturgických předpisů, čekala jej ještě těžká léta  normalizační.
    S tímto světem se rozžehnal 10. června 1972 po předchozí prudké hádce s krajským církevním tajemníkem. Odešel se slovy: „Všechny vás v srdci na věčnost nesu.“
  • Chronologický přehled života biskupa Josefa Hloucha:
    – 26. 3. 1902 narozen v Lipníku u Třebíče
    – 30. 3. 1902 pokřtěn v Lipníku
    – 1914 -1922 pobyt v chlapeckém semináři v Kroměříži
    – 16. 6. 1922 maturita na gymnáziu
    – 1922 -1926 studium na teologické fakultě v Olomouci
    –  5. 7.  1926 ordinován na kněze
    – 1.  7.  1926 primice v Lipníku
    – 1928-1934 expozitura v Olomouci – Hodolanech
    – 15.11.1934 promován v Olomouci doktorem teologie
    – 1934-1939 pedagogické působení na teologické fakultě v Olomouci
    – 1939-1945 působí jako exercitátor a kazatel-misionář
    – 1. 10.1945 jmenován řádným profesorem na teologické fakultě v Olomouci
    – 25. 6.1947 Piem XII. jmenován českobudějovickým biskupem
    – 15. 8.1947 v Olomouci konsekrován na biskupa
    – 6. 9.  1947 zastávka v Klokotech před převzetím úřadu
    – 7. 9.  1947 intronizace v Českých Budějovicích
    – listopad 1947 cesta na audienci do Říma
    – 3. 1.  1948 účast na katechetickém dni v Č. Budějovicích
    – 25. 2.1948 přednáší v Praze u sv. Jakuba při duchovní obnově mužů
    – 15. 6.1949 účast na tajné biskupské konferenci reagující na vznik prorežimní Katolické akce
    – červen 1949 spor s dosazeným zmocněncem Státního úřadu pro věci církevní na českobudějovickém biskupství o meze jeho kompetencí
    – 18.12.1949 udílí kněžské svěcení studentům posledního ročníku semináře v Č. Budějovicích
    – 20. 4.1950 umírá generální vikář Mons. Jan Cais
    – 25. 5.1950 SÚC dosazuje na biskupství jako generálního vikáře Buchtu, počátek internací v rezidenci
    – 28. 9.1950 biskupova sestra navštěvuje SÚC a jménem bratra nabízí jednání
    – prosinec 1950 akceptuje P. Buchtu jako generálního vikáře
    – 1. 3.  1951 jmenuje P. Trdlu kancléřem a P. Čecha a P. Gabriela kanovníky (jejich instalce 15. 3. 1951  se však nezúčastní)
    – 29. 3.1951 politický sekretariát ÚV KSČ rozhoduje o odstranění biskupa Hloucha z diecéze
    – květen 1951 ÚV KSČ  rozhodne biskupa zatím v úřadě ponechat
    – leden 1952 dává souhlas k novému uspořádání vikariátu
    – 7. 1.  1952 nařízen nový způsob korespondence na biskupství, což považuje za překročení pravomocí P. Buchty a rozhoduje se odvolat jej z úřadu
    – 4. 2.  1952 navštíven J. Dolkem ze SÚC
    – 8. 2.  1952 začátek přísné izolace
    – 27. 3.1952 výměr JNV v Č. Budějovicích o omezení pobytu
    – 28. 3.1952 trestní nález JNV v Č. Budějovicích
    – 29. 3.1952 odvezen (spolu s dvěma řádovými sestrami) do Kadaně
    – 30. 3.1952 P. Buchta rezignuje na úřad generálního vikáře
    – 31. 3.1952 P. Buchta zvolen kapitulním vikářem
    – 11. 4.1952 podává odvolání proti trestnímu nálezu u KNV v Č. Budějovicích
    – 21. 5.1952 KNV odvolání zamítá
    – 2. 9.  1952 převezen z Kadaně do Růžodolu u Liberce
    – duben 1952 převezen z Růžodolu do Myštěvsi
    – 10.11.1953 podrobně lékařsky vyšetřen v Ústřední vojenské nemocnici v Praze
    – 1.-5.5. 1954 léčení v pražské nemocnici
    – 1955(?)-1959 pobyt v Šebetově
    – 1959-1963 pobyt v Praběnicích nebo Radvanově
    – 1963 příchod do Koclířova
    – 1964 dokončuje Minutěnku
    – jaro 1968 požádán o návrat do diecéze
    – 24. 5.1968 přijat ministrem kultury a skládá slib věrnosti umožňující mu návrat do úřadu
    – 9. 6. 1968 slavnostní návrat do diecéze
    – červen 1968 setkání s kardinálem Casarolim při pohřbu arcibiskupa Nécseye v Nitře
    – 23. 6.1968 uděluje kněžské svěcení M. Vlkovi a vzápětí jej jmenuje svým sekretářem
    – říjen  1968 cesta na audienci do Říma
    – 17. 1.1969 účast na oslavách 500. výročí diecéze ve Vídni
    – únor  1969 účast na pouti k 1100. výročí smrti sv. Cyrila v Římě
    – listopad 1969 léčení na olomoucké klinice (zařídila mu jeho sestra Anežka Cejpková (Kazdová)
    – 1. 6.  1971 donucen odvolat z funkce svého sekretáře M. Vlka
    – 6. 6.  1971 dokončena obnova katedrály
    – jaro  1972 po poradě Kongregace pro biskupy zůstává v Římě na léčení
    – 9. 6.  1972 konflikt s krajským církevním tajemníkem Drozdkem, odpoledne pouť v českobudějovickém kostele Nejsvětějšího Srdce Páně, večer zhoršení zdravotního stavu
    -10. 6.1972 smrt
    -16. 6.1972 pohřeb

Stanislav Nováček, Lipník č. 54, primice 23. června 1935

  • byl vysvěcen v Praze v měsíci červnu roku 1935. V předvečer primice stavěli mládenci brány. Ráno scházelo se mnoho lidí ze vzdálených obcí. Z Valče přišlo procesí s knězem. Z kostela vyšel průvod za zpěvu písní pro pana primicianta. Po dojemné řeči důstojného pana doktora J. Hloucha a po udělení požehnání rodiči odešel průvod ke kostelu, kde na vyzdobené kazatelně měl dojímavé kázání opět dp. Dr. Hlouch. Většina návštěvníků musela zůstati venku, poněvadž se do kostela nevešli.

Václav Hlouch, Lipník č. 8, primice 9. července 1961, nar. 8. 11. 1933

  • jeho slavnostní vysvěcení se uskutečnilo 25. 6. 1961 v Litoměřicích. V den primice ráno pršelo, o půl desáté se vyjasnilo. Slavnosti se zúčastnilo asi 5000 věřících, přijelo cca 200 aut a 3 autobusy. Kázal p. děkan z Třebíče P. Jar. Kampf. Zemřel 21. 3. 2008 v Praze-Řepích, pohřben v Mladé Boleslavi.
  • Václav Hlouch  (8. listopadu 1933, Lipníku č. 8 – 21. března 2008, Praha-Řepy) byl český římskokatolický kněz a dlouholetý duchovní správce v Mladé Boleslavi (od roku 1999 arciděkan).
  • Studium na třebíčském gymnáziu ukončil v roce 1951 maturitou. Protože odmítl podepsat prohlášení o zřeknutí se víry, nemohl být přijat na žádnou vysokou školu a pracoval tedy tři roky v zemědělství (také jako traktorista). Po vykonání základní vojenské služby (1954-1956) byl přijat ke studiu v litoměřickém kněžském semináři. Kněžská studia dokončil v roce 1961 a 25. června téhož roku byl Eduardem Nécseyem v Litoměřicích vysvěcen na kněze. Jeho primice, kterou sloužil 9. července 1961 v Lipníku, se zúčastnilo velké množství lidí.
  • Od 1. srpna 1961 do 30. června 1966 působil jako kaplan v Liberci a od 1. července 1966 byl ustanoven administrátorem v Nymburku a administrátorem excurrendo ve farnosti Veleliby. Hodně se věnoval dětem, které po každé nedělní mši v sakristii seznamoval s katechismem, neboť náboženství ve školách tehdy nebylo možné vyučovat.
  • V roce 1970 obdržel od litoměřického biskupa Štěpána Trochty pochvalný dekret a privilegium nosit synodalie (nad obyčejnými rukávy kleriky ještě poloviční, až k loktům sahající, široké otevřené rukávy na znamení, že je oprávněn zúčastnit se synod neboli diecézních církevních sněmů).
  • K 1. červenci 1983 byl přeložen do Mladé Boleslavi a současně ustanoven okrskovým vikářem mladoboleslavského vikariátu.
  • Od 1. února 1999 byl jmenován arciděkanem v Mladé Boleslavi, kterým zůstal (s výjimkou období od 1. července 1999 do 31. října 1999, kdy byl farářem v Plazech) až do roku 2005. Dne 26. května 1999 byl také jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. Kvůli nemoci byl k 1. červenci 2005 uvolněn z funkce mladoboleslavského arciděkana (zůstal však tamním výpomocným duchovním) a již v létě 2005 byl operován. Zbytek života strávil v nemocnici a posléze v Domově sv. Karla Boromejského v pražských Řepích, kde také zemřel. Po posledním rozloučení dne 28. března 2008 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mladé Boleslavi byl pohřben do kněžské hrobky na mladoboleslavském starém hřbitově.

Bratr Jiří Kryštof Javůrek, Lipník č. 41, primice 28. prosince 2002, nar. 28. 3. 1975

  • v září 1995 odcházi do noviciátu v Újezdě u Uničova a od r. 1996 studoval v Olomouci Cyrilomětodějskou theologickou fakultu. 21. 12. 2002 měl ve Strahovském klášteře v Praze slavnostní vysvěcení a tímto vstupuje do řad kapucínských bratrů. Primice se konala ve vánočním čase 28. 12. 2002 v kostele v Lipníku. Zúčastnilo se jí na 20 bratrů a kněží a velké množství věřících. Po slavné mši svaté udělil bratr Kryštof novokněžské požehnání a v současné době působí v kapucínském klášteře v Olomouci.
  • Od roku 2007 je farářem v kostele Panny Marie Andělské, Loreta, Praha.
  • Od 1. 8. 2015 působí v kapucínském klášteře v Sušici

3. Kříže ve farnosti

K farnosti patří neodmyslitelně i kříže a svaté obrázky. Můžeme říci, že v našem okolí je jich docela dost. Kříže můžeme rozdělit do dvou skupin – kamenné a litinové.

Kamenné kříže máme v naší farnosti celkem čtyři.

První z nich je před kostelem. Korpus i figura Panny Marie jsou také kamenné. V dolní části je nápis: „Pojdtež / ke mně všickni / kteříž pracujete / a obtíženi jste a já / vás občerstvím /Mat. 11.28 / 1863“

Další kamenný kříž stojí na hřbitově (tzv. kříž centrální). Zde je korpus z kovu a je postříbřen.

Třetí kamenný kříž, kde je korpus také z kovu, je před hřbitovem. Tento kříž však zde původně nebýval. Písemná zmínka o něm je ve farní kronice u roku 1898, kde je uvedeno: „Na místě, kde se rozcházejí cesty za Lipníkem do Jaroměřic, Ratibořic a Hostašova dal postaviti Vavřinec Karbaš, hostinský v Lipníku, s manželkou Františkou kamenný kříž“. V současnosti na tomto rozcestí stojí kulturní dům a před ním na rohu je ještě kamenný podstavec z tohoto kříže. Kříž byl v 70. letech přestěhován ke hřbitovu z důvodu jeho zneuctívání a snad i politické situace.

Čtvrtý je při cestě k Ostašovu. Korpus je z kovu a dále je na kříži keramický medailon P. Marie. Pod ním je zlatým písmem nápis:“Buď pozdraven kříži, jediná naše naděje. 1949“

Litinové kříže máme v okolí také čtyři.

První z nich stojí na konci obce při silnici do Hrotovic (u Palátovy stodoly). Jedná se o litinový kříž na kamenné podstavci. Korpus i figura P. Marie jsou postříbřeny. Mezi figurami je tabulka s nápisem „Milosrdná  láska“.

Druhý stojí na okraji obce při silnici do Třebíče směrem ke Klučovu (před Valičovými). Jedná se o litinový kříž  na kamenném podstavci. Korpus i figura Panny Marie jsou postříbřeny a mezi nimi se nachází tabulka s tímto nápisem:“ Ejhle beránek boží, který snímá hříchy světa. Postaven roku 1860. Obnoven roku 1882“.

Třetí stojí při silnici do Dolních Vilémovic. Jedná se také o litinový kříž na kamenném podstavci. Korpus i figura P. Marie byly původně postříbřeny, v současnosti jsou červené. Na kříži je také tabulka, na které se však nedochoval žádný zápis. Lidově se zde říká „U prvního křížku“

O kousek dál stojí u této silnice další litinový kříž na kamenném podstavci, který je na rozhraní katastru Lipníka a Dolních Vilémovic. Korpus i figura anděla jsou pozlaceny a na tabulce mezi figurami je nápis „Chvála Kristu“. Tento kříž byl nedávno opraven farníky z Dolních Vilémovic. Lidově se zde říká „U druhého křížku“.

Dostáváme se ke svatým obrázkům, které jsou v okolí tři.

První z nich  je umístěn  na dřevěném sloupku při silnici do Hrotovic. Na obrázku je motiv Ježíše Krista. Původně byl tento obrázek umístěn na lípě, která se vyvrátila. Obrázek byl umístěn na sloupek a byla zde vysazena nová lípa a od té doby se také v závěru prázdnin slaví slavnost Lípy. Naposledy byl obnoven v roce 2015.

Další svatý obrázek je umístěn také u této silnice na stromě u potoka, který teče z rybníka Babka ke Kopytu. Na obrázku je motiv Panny Marie s hořícím srdcem.

Třetí je při cestě do Ostašova u odbočky na Lhotu. Obrázek je umístěn na sloupku a je na něm motiv P. Marie s Ježíškem a dvě holubice. Lidově se zde říká „U obrázku“

Samozřejmě, že starší lidé mohou namítnout, že křížů kolem Lipníka bývalo více. Byly to však kříže dřevěné, které se do dnešních dnů nedochovaly (např. dřevěný kříž k Boňovu, na louce Na Klinkách atd.).

A co na závěr ke křížům – pro mnoho z nás jsou to symboly, které k naší vesnici neodmyslitelně patří a připomínají sounáležitost s domovem, místní krajinou a vztah k Bohu. U těch ostatních, kterým toto nic neříká, prosím o toleranci k těmto symbolům a vyvarování se jejich ničení.

4. Současná farnost

  • 1997 – 22. 6.; 19 věřících přijalo svátost biřmování – Jaroměřice nad Rokytnou – biskup Vojtěch  Cikrle
  • 2002 – 28. 12.; primice bratra Jiřího Kryštofa Javůrka v našem kostele, rodáka z Lipníka 41
  • 2003 – první svaté přijímání
  • 2004 – první svaté přijímání, 7 dětí
  • 2005 – 5. 6.; 12 věřících přijalo v našem kostele svátost biřmování – generální vikář Msgr. Jiří Mikulášek
  • 2005 – zájezd na betlémy do Třeště se zastávku v Kostelním Vydří a v Měříně
  • 2005 – návštěva v kostele sv. Augustina v Brně u otce Miloše Kabrdy
  • 2008 – 25. 5.; rocková mše kapely Michael
  • 2008 – 8. 6.; první svaté přijímání, 6 dětí
  • 2008 – září; 1 věřící přijala svátost biřmování – biskup Vojtěch Cikrle – Vladislav
  • 2009 – květen.; rocková mše kapely Michael
  • 2009 – říjen; děkovná mše za zvládnutí oprav kostela, hlavní celebrant českobudějovický světící biskup Pavel Posád
  • 2010 – 5. 7.; farní pouť do Mikulčič
  • 2011 – 12. 6.; první svaté přijímání, 9 dětí
  • 2011 – 28. 9.; farní pouť do Staré Boleslavi
  • 2011 – 24. 6. – 26. 6.; misijní dny, organizoval bratr Jiří Kryštof Javůrek
  • 2012 – únor; farní ples
  • 2012 – 24. 6.; při poutní mši svaté požehnal českobudějovický biskup Jiří Paďour pamětní desku našeho významného rodáka a svého předchůdce Mons. Josefa Hloucha. Slavná mše svatá se uskutečnila v rámci „Roku biskupa Hloucha“
  • 2012 – 23. 9.; věřící přijali svátost biřmování – biskup Vojtěch Cikrle – Střížov
  • 2012 – říjen; farní pouť na Svatou Horu
  • 2013 – 28. 4.; slavná mše svatá k ukončení „Roku biskupa Hloucha“, hlavním celebrantem byl českobudějovický světící biskup Pavel Posád
  • 2013 – 5. 7.; farní pouť na Velehrad
  • 2014 – říjen; farní pouť na Turzovku (Slovensko)
  • 2015 – květen; první svaté přijímání, 3 děti
  • 2015 – 28. 9.; farní pouť do Olomouce a na Svatý Kopeček u Olomouce
  • 2016 – 22. 5.; první svaté přijímání, 4 děti
  • 2016 – 25. 9.; 3 farníci přijali svátost biřmování – biskup Vojtěch Cikrle – Střížov