Historie farnosti Dalešice
Vznik dalešického kostela spadá do 12. století a je neodmyslitelně spjat s klášterem řádu Sester pokání svaté Maří Magdaleny. Za husitských válek byl klášter poničen a vypálen. Po jeho obnově už klášter nikdy nedosáhl minulé prosperity a kolem roku 1560 zcela zaniká. Na jeho základech vzniká zámecké sídlo a jeho těsné propojení s kostelem je málo vídaný jev.
Zvony z věže kostela měly pohnuté osudy. V obou světových válkách byly zrekvírovány. Sbírkami a dary se podařilo shromáždit dost prostředků na pořízení zvonů nových. Po I. světové válce to bylo v roce 1930, kdy při velké slavnosti zvony zaujaly opět své místo ve věži. Vyzváněly však pouhých 12 let a opět byly v roce 1942 sneseny a odvezeny na roztavení pro válečné účely. Po II. světové válce se pak v roce 1972 podařilo díky štědrosti farníků pořídit zvony nové, které pravidelně z věže kostela doposud vyzvánějí.
V Dalešicích jsou čtyři sochy světců. Sv. Jana Nepomuckého, sv. Rocha, sv. Floriána a sv. Jana z Mathy. Socha sv. Sebastiána byla v padesátých letech nevratně poničena. V samotných Dalešicích a také v okolí je umístěno několik křížů.
Do dalešické farnosti patří i obce Slavětice a Stropešín. V obou obcích jsou kaple zasvěcené Panně Marii.
Farnost a faráři
Historie dalešické farnosti sahá daleko do minulosti. Z novější doby lze zmínit rok 1675, kdy po mnoha letech, kdy byly Dalešice „přifařeny“ k Valči, byl na zdejší faru instalován katolický kněz Jiří Láník a tak byla znovu obnovena farnost Dalešice. Zasloužil se o to majitel panství rytíř Leopold Odkolek.
V roce 1692 se dalešickým farářem stal Matěj Tálský, který horlivě pečoval o kostel a snažil se zahladit stopy z dob působení nekatolických duchovních v Dalešicích. Do této doby byl kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Zásluhou faráře Tálského bylo jeho zasvěcení v roce 1700 změněno a od té doby je kostel zasvěcen svatým apoštolům Petru a Pavlovi. V té době měl kostel 4 zvony a z liturgických předmětů byla nejcennější monstrance, která byla pozůstatkem po bývalém zaniklém klášteře. Při velkém požáru Dalešic v roce 1703, padla ohni za oběť i fara se všemi matrikami a dokumenty.
Dalším, významným farářem, který zde od roku 1708 osmadvacet let působil, byl Josef Alexius Kusia. Zasloužil se o značné změny v kostele. Doposud rovný dřevěný strop v kostele byl v roce 1715 odstraněn a byl zaklenut do současné podoby. Byla zazděna původní malá gotická okna a prolomena velká, známá z dnešní podoby. Věž kostela byla v roce 1735 vystavěna do výše, tak jak ji známe dnes.
Faráři se zde nadále střídali a dalším z řady je nutno zmínit Tomáše Jana Chloupka. Za jeho působení byl v roce 1763 na návrší za kaplí založen nový hřbitov. Na původním hřbitově, který se rozprostíral kolem kostela, se pohřbívat přestalo. Také na kostele došlo ke změně, když šindelovou krytinu na střeše nahradila pálená křidlice.
Nástupce Tomáše Chloupka, kterým byl Jan Čepl, se zasloužil v roce 1778 o výstavbu dalšího patra farní budovy. Její vzhled se do dnešní doby v podstatě nezměnil. Jan Čepl na zdejší faře setrval neuvěřitelných 44 let. Oslavil zde i vzácné jubileum – 50 let kněžství a je pohřben na zdejším hřbitově.
V posloupné historii je třeba zmínit i arcikněze a držitele titulu Čestný kanovník kapituly Petra a Pavla v Brně, Aloise Wolfa. Během jedenáctiletého působení si získal pověst mimořádně lidsky vnímavého, moudrého kněze a byl velmi oblíben a vážen v širokém okolí.
Je nutno se zmínit i o posledním faráři, který trvale obýval dalešickou faru a tím byl konsistorní rada P. Eduard Sommer. Na zdejší faru byl dosazen v roce 1934. Krátce po svém příchodu inicioval opravu kostelní věže, která byla v havarijním stavu a rovněž opravu kopule kaple sv. Kříže. Ta byla místo šindele pobita plechem.
Při tragickém bombardování Dalešic v roce 1945 byl poškozen i kostel i farní budova. Pod opadanou omítkou v kostele se objevily zbytky cenných, historických fresek, které se pod vrstvou omítek několik století skrývaly.
Nástěnné fresky byly po válce restaurovány. Nejvzácnější částí je Pašijový cyklus s výjevy Kristova utrpení a ukřižování. Během oprav poškozeného kostela byly bohoslužby až do konce roku 1946 konány v kapli sv. Kříže. Nově opravený kostel přijel v říjnu 1946 posvětit brněnský biskup ThDr. Karel Skoupý.
P. Eduard Sommer založil i farní kroniku a v kostele byl zřízen Boží hrob. Nastala však nechvalně známá padesátá léta komunistické perzekuce a pronásledování. V roce 1959 byl P. Eduardu Sommerovi odebrán státní souhlas k vykonávání kněžského úřadu a péči o dalešickou farnost byla na krátko svěřena valečskému faráři P. Josefu Pospíšilovi.
V roce 1961 P. Eduard Sommer umírá a od té doby je fara prázdná. On byl posledním, kdo trvale obýval farní budovu a od jeho odchodu je místo faráře neobsazené. Od té doby je farnost spravována administrátory exccurendo, čili na dálku.
V roce 1962 přebírá dalešickou farnost P. Alois Zouhar. Sám sídlí ve Valči. Svého úřadu se ujal s vehemencí, se snahou o nápravu stavu jak v oblasti duchovní, tak v oblasti dlouho neopravovaných budov patřící farnosti. Zasloužil se o pořízení nových zvonů, které ve věži chyběly od zrekvírování v roce 1942. V této nelehké a církvi nepřející době, se mu to zdařilo a o dalešické pouti v roce 1972 byly posvěceny a do věže vytaženy tři zvony s názvy – sv. Petr a Pavel, sv. Maria a sv. Cyril a Metoděj. Přes nepřízeň úřadů se mu podařilo provést celou řadu stavebních akcí. Oprava fasády kostela a také fary, výměna krytiny na střeše fary, odvlhčení kostela a jiné. Všechny tyto akce a rovněž pořízení zvonů se mohly uskutečnit díky darům farníků a příznivců.
V roce 1980 mu byly státní správou odebrány klíče od kaple sv. Kříže, která byla doposud v majetku a správě Římsko-katolické církve. Kaple byla později administrativně převedena do majetku obce Dalešice.
V duchovním správci P. Aloisi Zouharovi, který zemřel po těžké nemoci v roce 1983 a jehož pět bratrů si rovněž vyvolilo kněžskou dráhu, ztratila dalešická farnost kněze, který zde za 21 let svého působení, dokázal v době tzv. normalizace, takřka nemožné.
Další správcem farnosti, kdy dochází k velkým stavebním aktivitám je P. Petr Holý, který přichází v roce 2000. Generální oprava kostela zvenku i zevnitř, nasvícení kostela, přeměna zdevastované farní budovy na bytový dům a přeměna hospodářské budovy ve farním dvoře na bytovou jednotku, to je stručný popis stavebních aktivit za jeho šestnáctiletého působení v duchovní správě v dalešické farnosti.
Posloupnost farářů v Dalešicích
Jiří Láník 1675 – 1677
Jakub Nigrín 1677 – 1692
Matěj Tálský 1692 – 1706
Ferdinand Bohnsteien 1706 – 1707
Alexius Kusia 1707 – 1735
František Skřiařkovský 1735 – 1742
Tomáš Schumpeter 1743 – 1761
Tomáš Chloupek 1761 – 1773
Jan Čepl 1773 – 1817
Antonín Irro 1817 – 1866
Antonín Dašovský 1866 – 1896
Alois Wolf 1897 – 1908
Jan Gabmayer 1908 – 1933
Eduard Sommer 1934 – 1961
Alois Zouhar 1962 – 1983
Jaroslav Kárník 1983 – 1991
Antonín Špaček 1991 – 2000
Petr Holý 2000 – 2016
Michal Seknička 2016 – doposud
